|
Začíná to zubním plakem, který se tvoří na povrchu zubů. Protože zubní sklovina není úplně hladká, usazují se na ní mikroskopické zbytky potravy a slin, které rozkládají všudypřítomné bakterie. Tento plak je třeba pravidelně odstraňovat čištěním zubů. K tomu je třeba psa učit již od štěněcího věku, protože „starýho psa novým kouskům nenaučíš“. K čištění zubů je třeba používat speciální zubní pastu, protože pes si po čištění nevypláchne ústa.
Zubní kámen vzniká mineralizací zubního plaku, který není odstraňován při čištění zubů. Přítomnost zubního kámene působí na dáseň a vyvolává tak její zánět, tzv. parodontózu. Dáseň ze zubu ustupuje a se odhalí krček zubu, který už nekryje kvalitní zubní sklovina. Zánět postupuje dále do zubního lůžka, postupně uvolňuje zub a narušuje okolní kost. Protože se tam dostávají sliny a potrava, vzniká hnisavý zánět. Paradontóza se mimo jiné projeví nepříjemným pachem z úst. Bakterie při tom často proniknou do krve a způsobí druhotný zánět na srdci, plících, ledvinách a dalších orgánech. Dost často se zachytí na srdečních chlopních a ty se zánětem deformují. To způsobí nedomykavost - šelest a potom následují další nemoci způsobené špatnou činností srdce.
Nejlepší je prevence, čili čištění zubů. Pokud už má vaše zvíře zubní kámen, je třeba jej odborně odstranit. Odstranění zubního kamene se provádí v narkóze, protože povely typu „Otevřete ústa. Vypláchněte si.“ na zvířata nefungují. Při tom ošetříme také povrch zubů, abychom zpomalili tvorbu nového zubního kamene.
Při odstranění zubního kamene se občas ukáže, že některé zuby jsou natolik uvolněny, že je třeba je vytrhnout. Parodontóza je obecně dost bolestivá, hlavně při přijímání potravy. Během 2-3 dnů po ošetření bude zvíře bez několika zubů žrát mnohem lépe, než s bolavými zuby.
Nejčastějším důvodem plombování zubů je u zvířat zlomení zubu, hlavně špičáku. Při tom většinou dojde k otevření dřeňové dutiny a následnému zánětu dřeně zubu. Při zjištění zlomeného zubu je třeba jej co nejdříve nechat ošetřit, protože zánět dřeně postupně pokračuje do hloubky a tím komplikuje jeho léčbu.
Zubní kazy u lidí způsobují hlavně rafinované cukry. Potrava psů a koček tyto cukry neobsahuje, proto jsou zubní kazy u těchto zvířat poměrně vzácné.
V naší praxi nejčastěji trháme přetrvávající mléčné zuby. Pokud se mléčný chrup psa nevymění do věku 6 měsíců, je třeba zbylé mléčné zuby vytrhat, protože překáží v růstu trvalých zubů, které jim uhýbají, rostou křivě a tak vadí při skusu. Některá plemena jsou k tomu predisponovaná. Nejvíce jsme se s tím setkali u jorkšírských teriérů (York-Shire Terier). S nadsázkou můžeme říci, že neznáme jorkšíra, kterému bychom netrhali nějaký mléčný zub.
Při odstranění zubního kamene se stává, že po extrakci zubu vznikne píštěl, tj. otvor, kterým se do nosu dostávají části potravy a způsobují zánět. V takovém případě je třeba provédst platiku patra. Pod tím se skrývá jednoduchý chirurgický zákrok, kdy se odpreparuje část sliznice vedle vytrženého zubu a tou se překryje lůžko po vytrhlém zubu.
Dále lze plastiku patra provédst u mírné formy rozštěpu patra. Rozštěp patra je vrozená vada, kdy chybí část nebo celé patro. U mírných forem se potrava dostává do nosní dutiny, kde způsobuje vleklý zánět, a znesnadňuje pití, protože postižené zvíře rozštěpem nasává falešný vzduch z nosu. Protože se jedná o dědičnou vadu, není dobré zvíře zařazovat do chovu a je vhodné zvážit jeho kastraci.
U těžkých forem rozštěpu patra má postižené zvíře už jako sající mládě problém sát mléko a většinou uhyne, nebo je na žádost chovatele utraceno. U novorozených mláďat platika patra nedoporučuje provádět.
